Malíř sobeckých obrazů
V přístavu smutném, šedivém,
na moři temném, neživém,
patří mi stará loď.
Krásná dívko, se mnou pojď,
nech mne splnit si sen,
pohleď, loď je na plátně jen,
však vnořím štětec do toho světa,
a barva se s šedí moře střetá,
a na palubu oba nás zanese.
Vítr ti se sukní zatřese,
a přístav v uších Tvých
naplní radostný smích.
Barvy živé zaženou šeď a žal,
usmíváš se, a to jsem si přál,
obraz zkrásní a ožije,
a přístav se světlem zalije.
Ale já už musím zpátky jít,
Ty zůstaň, zde chtěl jsem Tě mít.
