Nenajdeš úkryt
Znáš tu divnou barvu před bouří,
když obloha modré své oči zamhouří,
když šedivé mraky pokryjí nebe,
když záhadný smutek padne na tebe?
Víš proč ten tísnivý pocit máš,
ptám se tě jestli ten strach už znáš,
ptám se tě na všechny bouřkové dny,
ptám se tě zda-li se bojíš tmy.
Předtím než blesk na zem se odváží,
vidíš jak vítr lístečky odnáší,
vidíš lidi běžet pod přístřeší,
vidíš, že nikdo se na bouřku netěší.
První velké kapky padají v prach,
slyšíš jak bijí o listí na poplach,
slyšíš jak z dálky zní hrom temný,
slyšíš a pocit máš nepříjemný.
Bouřka se rozlila do okolí,
stojíš a z hluku tě hlava bolí,
stojíš na dešti a nehneš se z místa,
stojíš a nevíš co osud ti chystá.
Budu tu s tebou, vím že se bojíš,
vím, že sám v bouři neobstojíš,
vím, že jsi silný, ale ne dost,
vím, že nic nezmůžeš když bouře má zlost.
Než bouřka skončí popojdu blíž,
spolu nás před ní ochrání kříž,
spolu se není důvod bát,
spolu to přežijem jako už tolikrát.
Zazáří blesk a hned slyšet je hrom,
já jsem jen člověk a ty jsi jen strom,
já sliboval pomoc, ale byla to lež
já vím, ty mne nemůžeš ochránit též.
Pozn. Tato báseň byla kdysi sprostě (nebo možná slušně, každopádně bez optání) čórnuta nejmenovanou Ostravskou heavymetalovou skupinou, přeložena do angličtiny a zhudebněna. Hahaha, dobře jim tak, když si chtějí prznit repertoár.
