Vzpoura stoupaček
Původně napsané v květnu 2008 jako téměř online reportáž do klubu Tohle psal sám život na diskuzním fóru Okoun.cz.
Pracuju z domova a musel jsem dneska dořešit několik projektů, protože se mi zítra zachtělo na týden na dovolenou, takže práce nad hlavu, hrozné nestíhání. Takže si tak pracuju, a v tom dopoledne příjde soused co bydlí nad námi, že se jim ucpal odpad v kuchyni a vytopilo je to, jestli jako u nás dobrý, tak kouknu, strop dobrý, dřez dobrý, voda odtéká. Politovat, pozdravit, neřešit.
Odpoledne si tak piju kafe a říkám si, že to přecejen možná dneska nakonec i stihnu, v tom uslyším takové jakoby vzdálené zurčení horské bystřiny, nejdřív mi ani nepříjde, že by to bylo od nás, ale zurčení nabývá na intenzitě, takže teda raději jdu zkontrolovat, v kuchyni hotový Yellowstone, ze dřezu vesele tryskocá špinavá voda plná jakéhosi černého doufám-že-lógru a hladina něžně olizuje stěny kuchyně ve výšce zhruba 5 cm od linolea.
Sousedovi se evidentně podařilo protlačit ucpaný odpad tak šikovně, aby se znova ucpal pod námi, tak jsem za bujarého proklínání vodního živlu a boha Lomikela nedbaje strachu z utonutí a přítomnosti poloponořených elektrických spotřebičů hrdinně přenášel vědra vody do průtočnějších končin a následně dvě hodiny vytíral kuchyň, naštěstí se voda z části zastavila o přirozenou hráz tvořenou bordelem na zemi sousedícího sestřina pokoje, kterýžto bordel (oblečení, jídlo a rozličné jiné věci s křidélky i bez nich) tu vodu vyloženě slyšitelně srkal a tím mi ušetřil část práce. Ovšem dřez stále přerušovaně chrlil, takže nebylo možno ho ignorovat. Ještě to bylo komplikováno návštěvou plačící stařenky z bytu pod námi která mi musela za každou cenu ukázat že má okolo dřezu takovou směšnou loužičku černého blivajzu, tak jsem ji uklidnil že to mohlo být horší a jistě se to nějak vyřeší a akorát doběhl včas zpátky abych zabránil dalšímu přetečení dřezu. Naštěstí to pak přestalo, zřejmě zabralo některé z kouzelných zaříkávadel typu "Hrnečku, dost!" a "Eniky, beniky, cos namlel, tos namlel, dost!", ale nevím které, volal jsem jich do potrubí vícero, nebo se prostě jen nad námi přestali sprchovat, což jsem si pojistil ještě tím že jsem oběhnul byty v nižších patrech a podělil se s nimi o mé čerstvé vodácké zážitky. Byl jsem z toho uklízení a běhání po domě poněkud mokrý a zpocený, bo těch odnošených věder bylo nespočetně, načež přišel spoušť zkontrolovat pan domácí a konstatoval: "koukám že už jste se po tom úklidu stihnul i osprchovat".
Cca po hodině stařenka v bytě o patro níž nevydržela zvědavost a odšpuntovala svůj dřez, načež působením rozličných hydrostatických, hydrodynamických a jiných zákonů zhmotnil se před ní gejzír černé kapaliny, nad kterým by zaplesal leckterý ropný magnát, zdroj-li by neznal, takže nám teď s černou tváří zvonila u dveří estli bychom jí to jako nepomohli uklidit, že to má až na stropě. Naštěstí se mezitím vrátily domů náhradní pracovní jednotky, takže se mohu věnovat svým stále nedořešeným projektům a zdržovat se dále tím že o tom úplně zbytečně píšu sem. A do přízemí jsou to ještě další dvě patra, takže někdo bude mít po návratu z práce blbou náladu.
Infografika na závěr. Fyzice činžáků taky moc nerozumím, ale představuju si poslední události nějak takto:
